Český film a jeho cesta do 60. let

Český film od počátků do 60. let: Cesta k poetice, absurditě i světovému uznání

Vývoj českého filmu od jeho zrodu na konci 19. století až po 60. léta 20. století představuje fascinující příběh hledání vlastního výrazu v proměnlivých historických podmínkách. Od prvních pokusů o filmové vyprávění přes prvorepublikové hvězdy až po existenciální absurditu nové vlny se česká kinematografie vyvíjela jako kulturně specifický, ale zároveň mezinárodně konkurenceschopný fenomén. Tento článek mapuje nejen vývojové etapy, ale i uznání, kterého se českému filmu dostalo doma i ve světě.

Zrození kinematografie v českých zemích (1898–1930)

Za první český film je považován krátký snímek Smích a pláč Jana Kříženeckého (1898), který byl zároveň kameramanem, režisérem i promítačem. Rané období bylo ovlivněno dokumentárními záznamy a jednoduchými výjevy ze života. Vznikaly první pokusy o filmy s příběhem, ale silný vliv mělo divadlo a literatura.

Na přelomu 20. a 30. let se objevují první celovečerní snímky, často inspirované lidovými příběhy či historickými motivy. Kinematografie se zároveň usazovala jako nástroj národní identity a kulturní reprezentace.

Prvorepubliková éra a zlatý věk zvukového filmu (30. léta)

S nástupem zvukového filmu nastal rozkvět českého filmu. Rozvíjí se profesionální produkce, vznikají slavné herecké osobnosti jako Vlasta Burian, Hugo Haas, Adina Mandlová, Lída Baarová nebo Zdeněk Štěpánek. Režisérské hvězdy jako Martin Frič, Otakar Vávra či Gustav Machatý výrazně formují styl tehdejších filmů, nebáli se hledat nové cesty, formy a vůbec byly inspirativní novým nápadům.

Machatého Extase (1933) s Hedy Kieslerovou zaznamenala mezinárodní senzaci, zejména v Itálii a Francii, a stala se prvním výrazně exportovaným československým filmem. Filmová produkce balancovala mezi populární komedií, psychologickým dramatem a kulturně ambiciózními adaptacemi.

 Film v čase okupace (1939–1945): Únik a zrcadlení

Protektorátní období bylo charakterizováno přísnou cenzurou, ale i řemeslným rozvojem. Film se stal útočištěm před realitou, převládaly komedie, melodramata a historické příběhy. Významní herci i režiséři působili dál, často pod skrytým tlakem. Přesto vznikly filmy s hlubším humanistickým obsahem (Barbora Hlavsová, Jan Cimbura).

Mnohé z těchto filmů přežily jako součást kulturní paměti – a zároveň jako doklad schopnosti českého filmu tvořit i ve ztížených podmínkách.

Nástup ideologie: Zestátnění a socialistický realismus (1948–1955)

Po únorovém převratu došlo ke znárodnění filmu a podřízení jeho tvorby ideologii. Tzv. socialistický realismus prosazoval kolektivní hrdiny, optimismus a revoluční ideje. Vznikaly dobové snímky jako Nástup nebo Případ dr. Kováře, které však často postrádaly uměleckou hloubku.

Přesto některé filmy z tohoto období dosáhly mimořádného uznání. Například Siréna (1947, režie Karel Steklý) získala Zlatou palmu na festivalu v Cannes – první takto významné ocenění českého filmu na mezinárodní scéně. Český film se tak začal prosazovat i mimo východní blok.

Šedesátá léta a česká nová vlna: Poetika absurdit a lidskosti

Od poloviny 50. let se uvolňuje politická kontrola nad kulturou. Vzrůstá počet mladých autorů, absolventů FAMU, kteří formují nové přístupy k filmu – jak formálně, tak tematicky. Začíná éra tzv. české nové vlny, která se vyznačuje civilností, ironií, hravostí, absurditou a zájmem o „malého člověka“.

Do mezinárodní historie se zapsaly tyto úspěchy:

• 1965 – Lásky jedné plavovlásky (Miloš Forman): nominace na Oscara i Zlatý glóbus.
• 1966 – Obchod na korze (Ján Kadár a Elmar Klos): Oscar za nejlepší cizojazyčný film.
• 1967 – Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel): Oscar za nejlepší cizojazyčný film.
• 1968 – Sedmikrásky (Věra Chytilová): experimentální pocta ženské svobodě, oceněna v zahraničí (Montreal, Pesaro).

Tyto úspěchy upevnily pozici české kinematografie jako jedné z nejoriginálnějších v Evropě.

Mezi lety 1898 a 1969 prošel český film cestou, která odráží nejen vývoj technologií, ale především proměny ducha doby. Přes období politického útlaku, cenzury i uměleckých omezení dokázali čeští tvůrci vytvářet díla, která oslovila publikum doma i ve světě. Důkazem jsou Oscary, ceny z Cannes i Benátek, ale také fakt, že české filmy z tohoto období dodnes rezonují – nejen díky své lidskosti, ale i jedinečnému filmovému jazyku, který obstál ve světové konkurenci.

Česká a československá kinematografie dosáhla řady významných úspěchů na mezinárodní scéně, včetně prestižních ocenění jako jsou Oscary, Zlatá palma v Cannes, Zlatý a Stříbrný medvěd na Berlinale a další. Níže naleznete přehled nejvýznamnějších ocenění českých filmů a tvůrců.

Příkladem jsou:
Oscarové úspěchy českého filmu

Vítězové Oscara za nejlepší cizojazyčný film

• Obchod na korze (1965) – režie Ján Kadár a Elmar Klos
• Ostře sledované vlaky (1966) – režie Jiří Menzel
• Kolja (1996) – režie Jan Svěrák

Další významná ocenění a nominace

• Ivan Jandl – získal dětského Oscara za roli ve filmu The Search (1948)
• Lásky jedné plavovlásky (1965) – nominace na Oscara
• Vesničko má středisková (1985) – nominace na Oscara(VisitCzechia)

Úspěchy na festivalu v Cannes

• Extase (1933) – režie Gustav Machatý; získal mezinárodní uznání
• Balablok (1972) – animovaný film Břetislava Pojara; oceněn za nejlepší krátký film
• Bum (1979) – animovaný film Břetislava Pojara; získal cenu poroty

Úspěchy na Berlinale

• Skřivánci na niti (1969) – režie Jiří Menzel; získal Zlatého medvěda v roce 1990
• Nesvatbov (2010) – režie Erika Hníková; oceněn čtenáři deníku Der Tagesspiegel